Vanitas

Tento příspěvek píšu opilá, protože jinak bych to nezvládla... Barokní vanitas jsou o pomíjivosti. Zobrazují zátiší, která buď přímo odkazují k lidské pomíjivosti prostřednictvím zobrazení lidských pozůstatků, nebo pomocí květin v největším rozkvětu, ovoce ve stadiu maximální zralosti...dnes jsi v nejlepší kondici, "k nakousnutí", ale co zítra? Žijeme v době kultu mládí a krásy. Kdo není mladý a krásný, jakoby neměl právo žít... Měla jsem tátu. Nebyl mladý, nebyl krásný, ale měla jsem ho ráda. Teprve dnes vím, jak moc. Teprve dnes vím, jak moc mi chybí jeho teplá dlaň. Teprve dnes mi začíná chybět jeho sobotní "nevítaná návštěva" ve 12,15. Umřel. V neděli 11. května. V neděli přišel na svět a v neděli ho opustil. Nečekaně, neplánovaně...můžu mu odpustit, že mě na to nepřipravil? Musím. Musím mu odpustit všechno. Nelze, než respektovat toto konečné řešení. Neplánoval ho. Probírám se jeho věcmi. Tak uspořádanými!!! Všechno má své místo, svou logiku. Byl připraven. Ale JÁ NE!!! Tati, chybíš mi!!! Memento mori na mě najednou křičí ze všech stran a já to nechci poslouchat! Chci zavřít oči, zacpat si uši, ignorovat tuhle neskutečně BLBOU situaci, kdy Tě nemám, jenže to nejde. Vanitas. Všechno je pomíjivé, i lidská existence. V téhle realitě jsi out. Memento mori. Věř, že si Tě budu pamatovat. Tuhle situaci jsem si neuměla představit. Nechtěla. Buď s Bohem, i když jsi v něj nevěřil. Zkomplikoval jsi mi život, ale stejně Tě miluju. Sbohem, tati.

Toxoplasma v nás

 Jo, není plazma jako plazma. Znám krevní plazmu, plazmovou televizi a teď mě někdo přiměl přemýšlet o toxoplazmě (toxoplasma gondii, pro přesnost). Takových prvoků je spousta, i když já si ze školy pamatuji jen trepku velkou, protože nám, coby puberťákům, její název připadal hrozně vtipný. Jenže tahle docela nechutná potvora (nechutná už z principu svého výskytu - v kočičích výkalech) nám prý mění chování a dokonce i vzhled za účelem zatraktivnit nás kočičím predátorům. Tak třeba nám způsobuje zpomalené reakce. V tom případě ji asi mám a někdy přímo cítím, jak si ve mně libuje, když se nemůžu rozhodnout, jestli jet doprava nebo doleva, jestli si vzít sukni nebo šaty...další důkaz, že ji mám! U žen prý totiž způsobuje touhu líbit se...ale která se nechce líbit? A je to pak ještě ženská? Protože u mužů se prý projevuje opačně - přestávají o sebe dbát. A co když se dostane do organismu homosexuála? Která složka v něm zvítězí? Ta mužská nebo ta ženská? Bude se víc fintit nebo se bude chovat víc jako chlap a mást tak své okolí? Nebo se vůbec nic nezmění, protože bude sice vypadat víc mužně, ale bude se víc fintit? Co pak tedy udělá s metrosexuálem?  Že bychom naordinovali všem hochům, kteří to už vážně s péčí o svůj vzhled přehání, toxoplasmu? Že by trochu ubrali na vzhledu a přidali trochu testosteronu, aby se více podobali "chlapům", jak je tradičně vnímáme? Vždyť komu se nelíbí gladiátoři, Vikingové, keltští válečníci...kdyby se jen trochu navoněli ;)

Velikonoční pondělí

Den jako stvořený k založení blogu. Začátek týdne, oficiální začátek jara a tím vlastně i roku, protože jak po sobě jdou roční období? Jaro, léto,podzim zima. Ne zima, jaro,... Takže začátek blogování směřuji k začátkům. Mám začátky ráda. Člověk ještě neví, jestli je to začátek dobrý nebo se řítí do záhuby, ale rád se s obavami pouští do věcí nových, nepoznaných. Lidé se prý nejvíc bojí toho, co neznají. Jenže celé dějiny jsou o tom, že navzdory tomu se lidstvo neustále do těch nových věcí pouští, protože kdyby jen opakoval to, co jeho předkové, nemohl by slézt ze stromu. A tak lezeme celý svůj život z nějakého stromu, občas se někde odřeme, opakujeme chyby našich předků, učíme se z chyb našich předků a pořád něco začínáme, pořád si s něčím začínáme a pořád si s někým začínáme... Tak jak se Vám začíná?